Z dob nedávno minulých
Doby před listopadem 89 nemá tato generace moc zažité a mnoho zná jen ze školních lavic. Přesto si zde dovolím "hodit" pár vtípků, které postupem doby ztratí na významu pro stále měnší známost jejich aktérů.
Odjížděl jednou Husák na dovolenou do Ruska a povídá svému zástupci: "Než se vrátím, uděláš tři věci! Za prvé udělej něco s tou vysokou emigrací. Pak by bylo třeba naplnit obchody zbožím a nakonec se musí konečně vyřešit i ten problém s náboženstvím." Když se po třech týdnech vrátí, co nevidí: Emigrace klesla skoro na nulu, výkladní skříně jsou plné k prasknutí a když prochází okolo kostela, vidí stařenku jak na něj plive. I navštíví svého pobočníka a ptá se ho jak to všechno stihl. "První problém jsem vyřešil tak, že jsem otevřel hranice na východ, druhý, že jsem otevřel hranice na západ a ten třetí byl ze všeho nejjednodušší. Prohlásil jsem te za svatého!"
Zavolali si cikána na úřad, že má na králíkárnách nevhodné nápisy a sice KSČ, KSS a OSN a aby jim to teda jako vysvětlil. "No to mám jako rozlišovací znamení: KSČ - kotné samice černé, KSS - kotné samice sivé a OSN - ostatné samice nekotné!"
Jede stařeček vlakem a cestu si krátí bafáním dýmky. Přisedne k němu pán, jemuž však toto počínání zjevně jest proti srsti. Proto z náprsní kapsy saka vytáhne navštívenku a podá ji dědovi s domněním, že na něj udělá patřičný dojem. Děda slabikuje: "Va-sil Bi-lak". Nato si ji strčí do kapsy a bafá spokojené dál. Už nervózní spolucestující to nevydrží a jde si stěžovat průvodčímu. Ten se s ním vrátí a žádá stařečka, aby přestal kouřit. Děda jen sáhne do kapsy a podá průvodčímu nedávno příjatou navštívenku. Průvodčí si ji přečte a otočí se k pánovi: "Nechte ho, to je ten vůl Bilak!"
Cikán se hlasí do strany. Je pozván před prověrkovou komisi, kde je dotázán na jméno prezidenta republiky. "Prezidentem je Gustáv Husák." "Správně, a víš, proč zároveň i tajemníkem KSČ?" "Éj pánko, kdo by dnes vyžil z jedného platu..."