+
Komu
pomáhá
dárce krve?
Dárce krve po-
třebují: Lidé, kteří
projdou sklem nebo
jezdí na červenou. Lidé
trpící leukémií. Lidé, kteří
jdou na operaci.  Neopatrné
bosé děti. Hemofilici, aby moh-
li žít normálním životem. Hazardé-
ři i lidé odvážní. Dialyzovaní nemocní,
kteří  čekají na transplantaci ledvin. Lidé,
kteří si pohrávají se zbraněmi. Malé děti, kte-
rým se podaří láhev s nějakým jedem. Těžce po-
pálení lidé. Rodičky, které ztratily mnoho krve. Je-
jich novorozenci, kteří potřebují úplně vyměnit krev.
Lidé, kterým operují srdce. Nemocní rakovinou. Lidé s
těžkou žloutenkou.  Děti, které padají ze stromu nebo
odjinud. Lidé každého věku s krvácejícími vředy. Vel-
mi unavení lidé s těžkou chudokrevností. Lidé, kteří
mají tu smůlu, že se ocitnou v nesprávnou dobu
na nesprávném místě. Lidé, kteří jsou na tom
mnohem hůře, než většina
těch, které znáte.

Máte krev v žilách?





motto:

Každý člověk se může ocitnout v situaci, kdy bude jeho život záviset na pomoci druhých.



Z ČEHO SE SKLÁDÁ KREV ?

      Krev je tekutá tkáň lidského těla, která plní řadu funkcí.

      ČERVENÉ KRVINKY přenášejí z plic do tkání kyslík a podílejí se na přenosu oxidu uhličitého. Představují asi 40-44% objemu krve a v krevním oběhu zdravého dárce obíhají 100-120 dní.

      BÍLÉ KRVINKY jsou součástí obranného systému organismu, podílejí se na odstraňování nežádoucích látek a bakterií a na tvorbě protilátek. V krvi je asi pětsetkrát méně bílých krvinek než červených, jejich přežívání v organismu je různě dlouhé od několika hodin až po desítky let (podle jejich funkce).

      KREVNÍ DESTIČKY se spolu s některými bílkovinami plazmy podílejí na srážení krve. Jsou menší než červené i bílé krvinky a objemově představují jen malou část krve. Životnost krevních destiček v oběhu je 7-10 dní.

      PLAZMA je tekutá složka krve. Kromě vody obsahuje celou řadu bílkovin, cukrů, tuků i minerálů. Výrazně se podílí na transportu živin, udržování látkové výměny a přenosu informací. Plazma představuje zhruba 55% objemu krve. Naprostá většina složek plazmy se obnovuje během několika hodin až dnů.

      PLAZMATICKÉ BÍLKOVINY představují z hlediska léčebného nejvýznamnější součást plazmy. Asi 2/3 bílkovin plazmy tvoří albumin, který se rozhodující měrou podílí na udržování vody v cévním řečišti a dále na transportu menších molekul krví (např. hormony, léky...). Druhou velkou skupinou plazmatických bílkovin jsou protilátky (imunoglobuliny), tvořené částí bílých krvinek a důležité pro obranyschopnost organismu. Bílkoviny krevního srážení se spolu s krevními destičkami podílejí na zástavě krvácení a tvoří třetí skupinu bílkovin, používaných k léčbě. Krevní plazma dále obsahuje řadu bílkovin transportních a regulačních.

     

KREVNÍ SKUPINY

      Tak jako většina buněk, nesou i červené krvinky znaky, jimiž se jednotliví jedinci odlišují. Tyto znaky jsou celoživotní a dědičné. Pro transfuzní lékařství mají největší význam znaky v systémech AB0 a Rh.

      V systému AB0 existují dva znaky: A a B. Každý člověk může být nositelem jednoho, žádného nebo obou z nich. Krevní skupiny v AB0 systému jsou tedy A,B, AB a 0. Výskyt jednotlivých kombinací v naší populaci je dobře znám, zhruba 42% lidí má krevní skupinu A, 32% lidí skupinu 0, 18% lidí B a jen 8% lidí krevní skupinu AB. Důležité je, že každý člověk má ve své plazmě přirozené protilátky proti těm znakům, které jeho krvinky nemají (tedy např. člověk s krevní skupinou A má anti-B protilátky). Při styku protilátky s odpovídajícím skupinovým znakem dojde k nežádoucí reakci a krvinky jsou poškozeny, což zásadně omezuje možnosti převodu krve mezi jednotlivými osobami.

      Systém Rh je trochu komplikovanější a skládá se ze tří skupin znaků (Cc, D, Ee). Nejvýznamnější je znak D, který buď je přítomen a krev se označuje jako Rh(D) pozitivní, nebo není přítomen a krev se označuje jako Rh(D) negativní. V naší populaci je zhruba 85% lidí Rh(D) pozitivních a 15% Rh(D) negativních. Protilátky proti znaku D nejsou přirozenou součástí plazmy a mohou vzniknout jen po předchozím podnětu (těhotenství, transfuze ap.).

      Kromě uvedených (vzájemně nezávislých) systémů AB0 a Rh nesou červené krvinky ještě nejméně 25 krevně skupinových znaků, které mohou mít význam pro krevní transfuzi, protože proti nim může vytvářet příjemce krve protilátky. Vyšetřování vhodnosti dané krve pro konkrétního nemocného je podstatou zkoušky slučitelnosti.


LÉČEBNÉ PŘÍPRAVKY Z KRVE

      Vzhledem k tomu, že jednotlivé složky krve mají různé funkce, je možné podávat nemocným odděleně jen tu složku, kterou právě oni potřebují. Tento postup snižuje nebezpečí nežádoucí odpovědi na transfuzi a navíc umožňuje využít krev, odebranou jednomu dárci k léčbě několika nemocných.

      TRANSFUZNÍ PŘÍPRAVKY jsou léčebné přípravky z odebrané krve připravené přímo na transfuzním oddělení. Jsou to především:

      PLNÁ KREV představuje krev dárce, odebranou do protisrážlivého a konzervačního roztoku a dále nezpracovávanou. Doba použitelnosti takto připravené krve se pohybuje od 21 do 28 dnů. V současné době má jen omezené použití např. při velkém krvácení.

      KONCENTRÁT ČERVENÝCH KRVINEK vznikne po oddělení plazmy a případně i vrstvy bílých krvinek a krevních destiček z odebrané krve. Náhrada plazmy vhodným konzervačním roztokem umožňuje delší skladování (až 42 dní) a snižuje riziko nežádoucích reakcí, odstranění bílých krvinek a krevních destiček vede k dalšímu snížení tohoto rizika. Červené krvinky jsou podávány v případech, kdy dojde k jejich ztrátě a nebo v případech, kdy je organismus není schopen tvořit. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by mělo být k dispozici asi 40-45 léčebných jednotek červených krvinek na 1000 obyvatel za rok, toto množství je v ČR v současné době dostupné.

      KONCENTRÁT KREVNÍCH DESTIČEK může být připraven zpracováním odběru plné krve nebo speciálním přístrojovým odběrem, zaměřeným pouze na krevní destičky. Pokud je koncentrát krevních destiček připravován ze standardně odebrané krve, je na přípravu jedné léčebné dávky nutné zpracovat krev od 6 dárců. Při odběru na speciálním přístroji je léčebnou jednotku možné připravit od jednoho dárce. Krevní destičky je možné skladovat nejvýše 5 dní. Nedostatek, který je důvodem k podávání krevních destiček, je nejčastěji vyvoláván jejich sníženou tvorbou při onemocněních krve nebo při protinádorové léčbě. Světová doporučení hovoří o zhruba 3-5 léčebných dávkách na 1000 obyvatel a rok, v ČR jsou dostupné zhruba 2/3 tohoto množství.

      PLAZMA je tekutá složka krve, pro transfuzní účely se velmi rychle po odběru nebo přímo v průběhu odběru (tzv. plazmaferéza) odděluje od ostatních složek krve a prudce zmrazí. Při tomto postupu si svou funkci zachovají i bílkoviny krevního srážení. Po přípravě je v ČR plazma uložena do karanténních skladů a uvolněna k použití až poté, co je zdravotní stav dárce ověřen s nejméně 3 měsíčním odstupem. Plazma ve zmrazeném stavu může být skladována až 2 roky. Důvodem k podání plazmy jsou kombinované poruchy krevního srážení (např. při krevní ztrátě přesahující obíhající objem krve v jednom dni ap.). Ve většině případů je možné místo plazmy podat bezpečnější přípravek ze skupiny krevních derivátů (k přímé léčbě by mělo být použito jen asi 10% odebrané plazmy). V současné době je ČR v produkci plazmy soběstačná.

      KREVNÍ DERIVÁTY jsou hromadně vyráběné léky, vyrobené farmaceutickým průmyslem z lidské plazmy. V průběhu přípravy jsou od sebe odděleny jednotlivé bílkoviny, zbaveny nežádoucích příměsí a podrobeny protiinfekčnímu ošetření (např. tepelné opracování). Plazma odebraná v ČR je zpracovávána ve spolupráci se zahraničními zpracovateli, léky vyrobené v zahraničí se vracejí do ČR. Podle své funkce jsou jednotlivé krevní deriváty podávány různým skupinám nemocných. Albumin je podáván jako náhrada ztraceného krevního objemu při úrazech, krvácení, popáleninách apod. Bílkoviny krevní srážlivosti (koagulační faktory) jsou podávány nemocným s vrozenými nebo získanými poruchami krevní srážlivosti, například při hemofilii. Protilátky jsou podávány osobám zvlášť ohroženým infekcí a nemocným s podlomenou obranyschopností. Jsou připravovány jednak přípravky obsahující směs protilátek běžně zastoupených v populaci, jednak přípravky specificky chránící před některou chorobou.


AUTOTRANSFUZE

      Jako "autotransfuze" je označován postup, kdy je nemocnému vracena jeho vlastní krev odebraná buď před nebo v průběhu léčebného zákroku. Nejčastější formou je plánovaná autotransfuze, kdy je s dostatečným předstihem před plánovaným výkonem nemocnému odebrána krev "do zásoby" a ta je mu pak podána v průběhu operace. Z odebrané krve je možné připravit jakýkoli transfuzní přípravek, nejčastěji jsou používány koncentráty červených krvinek nebo plná krev. K plánovanému výkonu je možné připravit i více léčebných jednotek (až 6). Krev odebranou k autotransfuzi není možné podat jinému příjemci, je proto účelné připravovat autotransfuze jen tam, kde je reálná pravděpodobnost jejich použití. Využívání technik autotransfuze snižuje riziko spojené s transfuzí.


DAROVÁNÍ KRVE

      Darovat krev může v ČR každý člověk, dlouhodobě žijící v ČR pokud:
  • je ve věku 18-65 let (pro první odběr se nedoporučuje věk nad 60 let, věkové omezení se nevztahuje na autotransfuze),
  • neprodělal nebo t.č. netrpí závažnějším onemocněním, kdy by odběr krve mohl ohrozit jeho zdraví (obvykle jde o dlouhodobá onemocnění, která vyžadují podávání léků nebo o záchvatovité stavy s poruchou vědomí),
  • souhlasí s odběrem, provedením předepsaných vyšetření a vedením vybraných údajů v registru dárců (při zachování povinné mlčenlivosti transfuzním zařízením),
  • nepatří mezi osoby s vyšším rizikem výskytu vybraných infekčních chorob (AIDS, žloutenky) nebo tyto choroby neprodělal.
Za rizikové je považováno:
  • užívání nitrožilních drog (i v minulosti), léčba pro toxikománii a alkoholismus,
  • léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu v posledním roce,
  • pohlavní styk mezi muži,
  • pohlavní styk, provozovaný pro peníze nebo drogy (prostituce), pohlavní styk s prostitutkou v posledním roce,
  • střídání náhodných sexuálních partnerů, zejména zahraničních,
  • opakovaná léčba krevními deriváty, podání transfuze v zahraničí,
  • úzký kontakt s nemocným se žloutenkou nebo AIDS v posledním roce,
  • pasivní imunizace (podání protilátek) proti žloutence typu B (např. pro úraz ve zdravotnickém zařízení) v posledním roce,
  • delší pobyt (3 měsíce....) v tropických zemích v průběhu posledních 3 let,
  • léčení lidským růstovým hormonem nebo jinými léky z lidské hypofýzy v minulosti,
  • výskyt Creutzfeldt-Jakobovy nemoci v rodině,
  • tetování, propichování uší, akupunktura a podobné výkony, pokud nebyly provedeny v odborných zařízeních,
  • pobyt v nápravném zařízení v posledním roce,
  • prodělání některé z krví přenosných chorob (včetně chronických zánětlivých chorob přenášených ze zvířat) v nedávné době (brucelóza, toxoplazmóza ....),
  • transplantace orgánů nebo tkání.

JAK JE VYŠETŘEN DÁRCE KRVE ?

      Dárce krve při odběru prochází základním vyšetřením, které zahrnuje:
  • rozbor předchozích onemocnění (anamnéza, předodběrový dotazník),
  • základní laboratorní vyšetření (zejména krevní obraz) k posouzení, zda odběr nemůže dárce poškodit,
  • vyšetření lékařem,
  • u přístrojových odběrů a v případě potřeby jsou vyšetření dále doplňována (biochemická vyšetření, EKG...),
  • po odběru jsou doplněna vyšetření nejčastějších krví přenosných chorob (AIDS, žloutenka typu B a typu C, syfilis) a základní vyšetření jaterních funkcí (jaterní enzym ALT), dále se vyšetřuje krevní skupina AB0, Rh a přítomnost protilátek proti červeným krvinkám.
      Provedená vyšetření by měla nejen vyloučit poškození dárce odběrem, ale i zachytit nejčastější onemocnění (vysoký krevní tlak, poruchy srdečního rytmu aj.). Jedná se tedy zároveň o preventivní lékařskou prohlídku.


DRUHY ODBĚRŮ

      ODBĚR PLNÉ KRVE - odebírá se obvykle 450 ml krve do plastického vaku. Samotný odběr trvá obvykle méně než 10 minut, odebraný objem krve se nahradí během několika hodin, plazmatické bílkoviny a krevní destičky během několika dní, červené krvinky během cca 2-3 týdnů. Příliš častými odběry by mohly být vyčerpány zásoby železa potřebného pro tvorbu červených krvinek, proto je povoleno provádět nejvýše 5 odběrů u mužů a 4 odběry u žen ročně. Po odběru může dárce pociťovat poruchy soustředění, případně snížení výkonnosti při velké fyzické zátěži.

      ODBĚR PLAZMY, PLAZMAFERÉZA - odebírá se pouze plazma buď pomocí speciálních přístrojů nebo opakovaným odběrem plné krve s návratem červených krvinek. Odběr trvá podle použité techniky 45-90 minut a méně zatěžuje organismus dárce (plazma se nahradí během 1-2 dnů). Během roku nesmí být odebráno více než 15 litrů plazmy.

      ODBĚR KREVNÍCH DESTIČEK - odběr se provádí pomocí speciálních přístrojů ("separátor") a trvá podle typu přístroje kolem 90 min. Odebrané krevní destičky se nahradí během 1-2 dnů. Destičkový koncentrát je touto technikou připravován obvykle již pro konkrétního příjemce, tzn. že dárce je k odběru cíleně vyzván (obvykle telefonicky a s nevelkým časovým předstihem). Pro odběr je nezbytný dostatečný počet krevních destiček a dobrý žilní přístup.


RIZIKO ODBĚRU

      Riziko, kterému je vystaven dárce krve je velmi malé, může jít o:
  • modřinu v místě vpichu, zejména pokud nebylo místo vpichu po vytažení jehly správně stlačeno,
  • celkovou nevolnost až mdlobu po odběru, nejčastěji se přihodí u nových dárců, při příliš rychlém opuštění odběrového lůžka a u dárců, kteří přišli k odběru hladoví nebo žíznící,
  • u přístrojových odběrů může dojít k rozkolísání hladiny vápníku a k svalovým křečím (obvykle mravenčení rtů nebo jazyka), potíže ustoupí při upravení rychlosti odběru nebo po podání vápníku (vápník se často podává preventivně v nápoji),
  • všechen transfuzní materiál, se kterým dárce přichází do styku (vaky, jehly, stříkačky ....) je na jedno použití. Dárce není vystaven žádnému riziku přenosu krví přenosné choroby typu žloutenky, AIDS apod.

RIZIKO PRO PŘÍJEMCE KRVE

      Příjemce transfuzních přípravků nebo krevních derivátů je vystaven riziku přenosu infekce a riziku nežádoucí reakce po transfuzi. Riziko přenosu potransfuzní infekce je snižováno:
  • výběrem dárců krve ze skupin s malým rizikem (resp. vyloučením osob se zvýšeným rizikem z dárcovství),
  • preferováním bezplatného dárcovství (podle statistik je výskyt potransfuzních infekcí při použití krve placených dárců několikrát vyšší),
  • důkladným výběrem dárce: důvěrný pohovor, vyplnění předodběrového dotazníku, předodběrové vyšetření, možnost důvěrného odstoupení od odběru,
  • důsledným vyšetřováním všech dárců při každém odběru na AIDS, žloutenku typu B a C, syfilis,
  • účelným používáním léčebných přípravků z krve, vždy mají mít přednost protivirově ošetřené přípravky.

      AIDS. Získané selhání obranyschopnosti, známé pod zkratkou AIDS, je infekční virové onemocnění způsobené HIV. Onemocnění je přenášeno především pohlavním stykem, dále tělesnými tekutinami, zejména krví a při porodu z matky na dítě. Přenos běžným kontaktem není znám. U každého dárce krve a při každém odběru je odebraná krev vyšetřena na přítomnost protilátky proti viru HIV. Tato protilátka se však tvoří až v určitém časovém odstupu od nakažení (obvykle do 6 týdnů) a brzy po nákaze nelze přítomnost infekce prokázat. Riziko přenosu HIV krví je sice malé (vypočtené riziko je cca 1 přenos na 3 miliony transfuzí - od doby, kdy se odebraná krev v ČR vyšetřuje, nedošlo k žádnému přenosu HIV krví), ale pro mimořádnou závažnost onemocnění je nutné použít všechny dostupné způsoby prevence.

      Žloutenka typu B je infekční virové onemocnění, postihující játra a přenášené především lidskou krví. Onemocnění se může projevit až několik měsíců po transfuzi a asi v 10% případů zanechává trvalé následky nebo přechází do chronického stavu. U dárců krve je vyšetřována přítomnost povrchového znaku viru žloutenky B a je tedy možné prokázat virus brzy po nakažení i prokázat jeho dlouhodobé nosičství. Riziko přenosu infekce je asi 1 : 65 tisíc transfuzí.

      Žloutenka typu C je rovněž infekční virové onemocnění postihující játra, onemocnění je často přenášeno krví, ale v polovině případů je způsob přenosu neznámý. Onemocnění velmi často probíhá skrytě, téměř v polovině případů přechází do chronického stavu a projeví se až pozdními následky v odstupu 10 a více let. U dárců krve je vyšetřována přítomnost protilátky proti viru žloutenky C. Riziko přenosu je asi 1 : 60 tisíc transfuzí.

      Jiné nemoci. Krevní transfuzí lze přenést kteroukoli infekci, jejíž původce se v krvi alespoň dočasně vyskytuje. Z praktického hlediska má dále význam syfilis, žloutenka A a u oslabených příjemců některá další virová onemocnění (cytomegalovirová infekce...).

      Neinfekční potransfuzní rizika vyplývají obvykle z nežádoucí reakce na některou složku podávaného přípravku. Tato rizika snižuje:
  • účelné používání jednotlivých přípravků,
  • používání přípravků, které obsahují jen potřebnou složku krve,
  • důkladné předtransfuzní vyšetření.

NEJČASTĚJŠÍ OTÁZKY

Kdo vlastně může dávat krev ? A kdo nemůže ?
    Každý člověk dlouhodobě žijící v ČR může krev dávat, pokud pro něho neplatí omezení uvedená v "DAROVÁNÍ KRVE".

Může odběr krve dárce poškodit?
    Rizika spojená s odběrem krve jsou pro zdravého dárce nevýznamná (viz DAROVÁNÍ KRVE).

Mohu se na transfuzní stanici nakazit?
      Ne, všechen materiál je na jedno použití. (viz DAROVÁNÍ KRVE).

Budu vyšetřen na AIDS ?
      Ano. Vaše krev bude vyšetřena na přítomnost protilátek proti HIV. Negativní nález však nevylučuje, že jste se nakazil(a) v nedávné době. Pokud máte obavu, že jste se nakazil(a), nechte se vyšetřit (zdarma) na nejbližší hygienické stanici. Darováním krve v podobné situaci byste ohrozil(a) příjemce transfuze (viz RIZIKA).

Musí se odběr provádět ráno a nalačno ?
      Ne, odpolední odběry krve nejsou časté pro doposud malý zájem dárců. Dárce by na odběr neměl jít hladový. Před odběrem je ale nutné dodržet dietu s omezením tuků, nepít alkohol, neužívat léky.

Musím před odběrem k obvodnímu lékaři?
      Ne, lékařské vyšetření je součástí předodběrového vyšetření. Domluva s obvodním lékařem je nutná jen tehdy, pokud si dárce není jist všemi údaji o svém zdravotním stavu.

Kolik ztratím času?
      Podle druhu odběru 45 min. až 2-3 hodiny (DRUHY ODBĚRŮ).

Bolí to ?
      Stejně jako každý vpich jehlou do žíly.

Co se děje s odebranou krví ?
      Odebraná krev je zpracována na řadu přípravků (viz LÉČEBNÉ PŘÍPRAVKY Z KRVE). Vaše krev pomůže několika příjemcům.

Je transfuze pro příjemce bezpečná ?
      Ne zcela. Příjemce je ohrožen přenosem infekce a nežádoucí reakcí na některou složku podaného přípravku. S přípravky z krve, odebrané placeným dárcům, je spojeno prokazatelně větší riziko pro příjemce, placený dárce častěji neuvede všechny rizikové faktory (viz RIZIKA ...).

Je dárce krve nějak zvýhodněn ?
      Dárce krve by neměl být motivován finančním ziskem (viz ETICKÝ KÓD a RIZIKA...). Dárce by měl být uvolněn na dobu, spojenou s odběrem (Vyhláška FMPSV 18/1991), mohou mu být hrazeny cestovní výdaje a poskytnuto občerstvení po odběru. Dárce může uplatnit odpočet z daňového základu. Dárcům je poskytována lékařská preventivní prohlídka. Opakované bezplatné dárcovství je společensky oceňováno mj. formou čestných uznání a plaket prof. Janského.

Kde mohu krev darovat ?
      Transfuzní oddělení nebo odběrové středisko je prakticky v každém okresním městě (přesné informace Vám poskytne nejbližší nemocnice). V Praze můžete krev dávat v několika transfuzních zařízeních.

     

Etický kodex darování krve a léčby krevní transfuzí

(část I. Dárce)
  1. Darování krve musí být za všech okolností dobrovolné. Na dárce nesmí být vyvíjen nátlak žádného druhu.
  2. Dárce musí být informován o možných rizicích odběru. Zdraví a bezpečnost dárce musí být předmětem trvalého zájmu.
  3. Finanční zisk nesmí být motivem ani u dárce ani u toho, kdo zodpovídá za odběr. Vždy má být podporováno dobrovolné bezplatné dárcovství.
  4. S výjimkou zvláštních případů musí být respektována anonymita mezi dárcem a příjemcem krve.
  5. Darování krve nesmí být ovlivněno rasovou, národnostní, náboženskou ani žádnou jinou diskriminací.
  6. Za odběr krve musí být odpovědný lékař.
  7. Frekvence odběrů a celkový odebraný objem krve (v závislosti na pohlaví a tělesné hmotnosti dárce), stejně tak jako dolní a horní věková hranice pro darování krve musí být stanoveny předpisem.
  8. Každému dárci a při každém odběru musí být provedena odpovídající vyšetření k zachycení jakýchkoli abnormalit:
    • které by mohly učinit darování krve pro dárce nebezpečným,
    • které by mohly vést k poškození příjemce.
  9. - 11. Odběr plazmy technikou plazmaferézy, odběry bílých krvinek nebo krevních destiček technikou aferézy a imunizace dárců jakýmkoli cizorodým antigenem mohou být prováděny jen podle zvláštních předpisů.
  10. Dárce musí být chráněn náležitým pojištěním proti rizikům spojeným s odběrem krve, plazmy nebo krevních buněk a riziku imunizace.

      převzato od Mezinárodní společnosti pro krevní transfuzi


Dobrovolné bezplatné dárcovství

      Darování krve, plazmy a buněčných složek se považuje za dobrovolné a bezplatné, pokud tak dárce činí ze své svobodné vůle tzn. není na něj vyvíjen žádný nátlak a nedostává za to žádnou náhradu, ať již ve formě přímé platby nebo způsobem, který může být považován za náhradu peněz (toto zahrnuje i placené pracovní volno delší, než je rozumně potřebné pro odběr a cestu s ním spojenou). Malé dárky, občerstvení a náhrada přímých cestovních nákladů jsou s „dobrovolným bezplatným dárcovstvím“ slučitelné.


autor: MUDr. P. Turek CSc., MUDr. J. Masopust
vydáno s podporou Národní komise HIV/AIDS, 2. vydání 1999