Petr Kubánek - Dal signál k atentátu na Heydricha
Okupované země byly londýnskou vládou hodnoceny podle toho, jak moc škodily okupantům nebo jaké zprávy o nacistech dodávaly spojencům. Čechy figurovaly dlouhou dobu na samém konci žebříčku. Snahou exilové vlády bylo změnit tento stav, ze kterého se Angličanům zdálo, že Čechům protektorát vyhovuje.
Josef Valčík se narodil ve Smolině, obci vzdálené asi 2,5 kilometru od Valašských Klobouk. Byl v pořadí čtvrtým dítětem z osmi, které Valčíkovi měli. Vyučil se koželuhem a práci našel v Baťových závodech ve Zlíně. V září 1936 nastupuje vojenskou službu. V srpnu 1939 utíká přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie. Odtud se přes Francii na lodi Mohamad Ali el Kebir dostává do Anglie.
Československé jednotky byly soustředěny v blízkosti Liverpoolu. Josef Valčík prošel náročným sítem zkoušek a byl poslán do STS - Special training school. Pod vedením elitní Skotské gardy, která využívala zkušeností speciálních britských jednotek commandos, se naučil sebeobraně, útočnému boji a používání všech druhů zbraní včetně nepřátelských. Byl velmi zručný a při různých cvičeních často vynikal nad ostatními. Upozorňoval na sebe také svou veselou povahou. V protektorátu se zatím stává protektorem Reinhard Heydrich. Je rozhodnuto o spáchání atentátu na něj nebo na K. H. Franka.
28. prosince 1941 odlétají v letounu Halifax tři skupiny: Anthropoid - Jozef Gabčík a Jan Kubiš; Silver A - Josef Valčík, Alfréd Bartoš a Jiří Potůček; Silver B - Jan Zemek a Vladimír Škácha. Pomocí vysílačky navázali spojení s Londýnem. Zdržovali se u vlastenců, jejichž adresy se naučili v Anglii. V zemi pobývali pod falešnými jmény. Josef Valčík zajel také navštívit svou rodinu ve Smolině. V protektorátu jsou vysazeny další dvě skupiny - Zinc a Out Distance, jejímž úkolem bylo zapálení signálních ohňů při náletu na Škodovku, akci Canonbury, které zúčastnil i Valčík. Nakonec se soustředil na to, jak provést útok na Heydricha.
Spolu s Kubišem a Gabčíkem sestavil tři možnosti, jak provést atentát. Vybrali třetí variantu, atentát spáchají přímo v Praze, v ostré zatáčce Kirchmayerovy třídy a ulice V Holešovičkách.
Ráno 27. května 1942 stál Josef Valčík na rohu Fügnerovy ulice a v kapse svíral zrcátko, kterým dal později signál o příjezdu protektora. Auto se značkou SS-3 zpomalilo. Do jízdní dráhy vstoupil Jozef Gabčík. Odhodil baloňák, pod nímž skrýval samopal a zamířil na muže v autě. Avšak nevystřelil. Možná proto, aby nezasáhl cestující v tramvaji, která zrovna projížděla. V tom zasáhl Jan Kubiš. Vytáhl z aktovky bombu, odjistil a hodil. Střepiny zasáhly nejen Heydricha, ale i samotného Kubiše.
Zastupující říšský protektor zemřel 4. července 1942 v půl osmé ráno. Bylo vyhlášeno stanné právo. Byli popravoveni členové vlastenecké inteligence a také někteří členové rodin výsadkářů. 10. června byly vyhlazeny Lidice, 24. června Ležáky.
Posledním útočištěm parašutistů se stala krypta kostela Karla Boromejského, nyní sv. Cyrila a Metoděje. Byla připravena úniková cesta. Karel Čurda, člen výsadku Out Distance však prozdradil zkrýš výsadkářů. 18. června pak svedli poslední bitvu. Poslední kulku si nechali pro sebe.
Členové Valčíkovy rodiny byli vězněni v Praze a v Terezíně. Nakonec je gestapo převezlo do Mauthausenu, kde byli popraveni. Ve Smolině na návsi je památník rodiny Valčíkových.